DOMŮ
.
Marek Poustevník – Šenkyřík: Habrůvecká plošina. Moravský kras – střed. Projekt speleologického průzkumu, dokumentace a ochrany krasové krajiny. Acta Speleohistorica 5/2005, s. 1-60, Habrůvka, srpen 2005 (náklad 70 výtisků)
Počátky habrůvecké speleologie
Habrůvecká plošina – úvod do neznámého speleologického problému Moravského krasu
Základní speleologická studijní témata Habrůvecké plošiny
Speleologický problém Habrůveckého podzemního potoka
Ponorný Habrůvecký potok
Překrásný závrt HP-1
Ztraty na Habrůveckém potoce
Habrůvecký ponor HP-2
Starý propad na Kubešově louce HP-3
Závrt u Habrůveckých smrků HP-4
Speleologický problém Slanisk
Ponorný potůček na Slaniskách
Slepý žlíbek na Slaniskách HP-11
Ponor na Slaniskách HP-10
Burkhardtův závrtek HP-12
Smetištní závrt HP-38
Závrt u leknínového jezírka HP-35
Závrt HP-31
Závrt pod sadem HP-36
Závrt u babického stezky HP- 37
Speleologický problém Děravky
Pověst o Děravce
Ventarola na Děravce HP-28
Ponor na Chvalkově HP-33
Závrt na Chvalkově HP-27
Závrtová skupinka sv. Antoníčka HP 29, HP-30, HP-40, HP-41
Závrty v Košově žlíbku HP-25, HP-26, HP-42, HP-53
Závrt u kamenné lávky HP-43
Závrty na Dřínové HP-47, HP-48
Závrty v Průbě HP-49, HP-51, HP-52, HP-50
Speleologický problém Klostermanovy studánky
Ponorný potůček Klostermanovy studánky
Recentní ponor Klostermanovy studánky HP-45
Slepý žlíbek Klostermanovy studánky HP-44
Závrt u Klostermanovy studánky HP-22
Jihozápadní závrtová linie HP-21, HP-16, HP-19, HP-9, HP-7, HP-46
Závěr
Literatura Habrůvecké plošiny
Habrůvecká plošina, studijní území ZO ČSS 6-31 S.P.P.M.
Speleologické Studijní území ZO ČSS 6-31 HABRŮVECKÁ PLOŠINA se nachází na jihu Rudické plošiny (MUSIL, R. a kol., 1993), na katastrálním území obce Habrůvka, ve střední části Moravského krasu. Na J studijní území ZO ČSS 6-31 SPPM vymezuje pravý břeh Křtinského údolí, na Z koridor podzemního průchodu jeskyně Býčí skála, na S Košův žlíbek s Klostermanovou studánkou, a na V geologická hranice kulm/dévon. V tomto Projektu speleologického průzkumu, dokumentace a ochrany krasové krajiny Habrůvecká plošina se dostávají speleologické veřejnosti do rukou první cenné, souhrnné informace, o tomto téměř neznámém krasovém regionu. Je třeba však mít na paměti, že se jedná o prvotní základní poznatky, které jsou výsledkem prvních 4 měsíců mé usilovné každodenní terénní práce (duben – srpen 2005) v oblasti Habrůvecké plošiny. Tyto poznatky jsou neustále doplňovány, neboť můj systematický speleologický a archivním průzkum Habrůvecké plošiny stále pokračuje intenzivně vpřed. První řádné autorizované vydání všech těchto zajímavých speleologických informací, bude zveřejněno v rámci Speleofóra 2006.
.
Počátky habrůvecké speleologie
Počátky historie habrůvecké speleologie jsou nerozlučně spjaty s trojicí kamarádů z vesnice Habrůvka: Arnoštem Hlouškem, Emanuelem Jaškem, a Milanem Hudcem. Bylo jim okolo 16 let, když začali po skončení II. světové války, své průzkumy v širší okolí své dědiny. Žádná díra v zemi neunikla jejich pozornosti. S nožem mezi zuby vnikali do jezevčích děr, se svíčkou v ruce vstupovali do jeskyní, na řetízku se spouštěli do propastí… Díky přímluvě Rudolfa Burkhardta se tehdejší mladíci Hloušek, Jašek a Buchta stali již v r. 1947 řádnými členy brněnského Speleoklubu, a vzápětí je Burkhardt vnáší do literatury pod jménem „habrůvecká skupina Speleologického klubu Brno“, což bylo v 50. letech synonymum kvalitní objevné speleologie. Trojici jeskyňářů z Habrůvky přitahoval zejména speleologický magnet Křtinského údolí, kde se zajímali zvláště o jeho pravý, habrůvecký břeh. Jména Hloušek Jašek a Buchta byla díky Burkhardtově peru ve své době ve speleologii významným pojmem, a objevovala se při řadě důležitých – dnes již takřka legendárních - průzkumů (BURKHARDT – ZEDNÍČEK, 1951-1955). Pan Arnošt Hloušek dnes vzpomíná, jak svá speleologická bádání začínali v r. 1945 v čerstvě objevené jeskyni Jestřábce, kterou zkoumali souběžně s kolektivem Burkhardtovým. Následovaly průzkumy v jeskyni Vinckově, pod níž ve svahu objevil v r. 1948 Arnošt Hloušek svoji „Arnoštku“. Následně habrůvečtí členové brněnského Speleoklubu upřeli svoji pozornost i na protilehlý babický břeh Křtinského údolí, kde (v r. 1949) kopali v jeskyni Jurové a zejména v památném jeskynním bludišti Výpustek. Zde se v r. 1949 houževnatě pustili do zmáhání závalu legendární Babické chodby, kterou v r. 1950 pronikli do zakletých prostor tzv. „Salmova“ (?) Výpustku (Polákova galerie) (BURKHARDT - ZEDNÍČEK, 1951-1955, s. 42-44). Následně je pářící mrazová ventalora přivedla vysoko do svahu Údolí pod Habrůvku, kde úspěšnou otvírkou závrtu na Lazech, učinili v r. 1954 zcela mimořádný objev „Spodního dómu“. R. Burkhardt právem vyzdvihl skutečnost, že tento neobyčejně důležitý objev učinili prakticky pouzí 2 badatelé (Hloušek a Jašek) (BURKHARDT, 1959, s.7), a to krajně odvážným způsobem (BURKHARDT–ZEDNÍČEK,1951-1955, s.114-115), a navzdory naprostému nedostatku technických pomůcek (BURKHARDT, 1959, s.7). Takoví byli badatelé z Habrůvky: nadšení, houževnatí, a odvážní… Křtinské údolí dobře uspokojovala jejich touhu po objevech, a proto samotná Habrůvecká plošina zůstávala spíše na okraji jejich zájmu. V dávné minulosti zde provedli pouze dva menší pokusné výkopy, a to v letech 1947 – 1948 v ponoru na Slaniskách (viz.HP-10), a v letech 1950 - 1951 v Závrtu u babické stezky (viz. HP-37). Krom toho se na pomezí Rudické plošiny podíleli v letech 1959-1963 na otvírce Závrtu HP-22 u Klostermanovy studánky. Stěží se najde ve Křtinském údolí jeskyně, kterou by habrůvečtí „kluci“ neprolezli a nezkoumali. Je velká škoda, že mnoho z těchto dávných průzkumů nebylo nikdy zaznamenáno v literatuře, např. v jeskyňce Pod Rozsypankou, ve Šneku, a jinde. Z trojice starých kamarádů z Habrůvky dodnes jeskyňaří již jen pan Arnošt Hloušek, který je v r. 2005 nejstarším žijícím veteránem křtinské speleologie (ANTONÍNOVÁ, M, 2004), i otcem speleologie habrůvecké. Ve svém požehnaném věku 76 let je neobyčejně vitálním člověkem a aktivním speleologem, který dosud vykopává své speleologické sny v jeskyni Javorce, v závrtu na Lazech, v Babické chodbě Výpustku aj.... Dnes je pan Arnošt Hloušek důstojným členem ZO ČSS 6-05 Křtinské údolí, v rámci níž dál nese korouhev své speleologické skupiny „Habrůvka“. Pan Arnošt Hloušek z Habrůvky je neobyčejně skromným člověkem, a proto si nikdo ani nevšiml, že v letošním roce 2005 v tichosti slaví již své „diamantové“ jubileum 60 let aktivního speleobádání (1945-2005). ZO ČSS 6-31 proto navrhuje pana Arnošta Hlouška (*1929) z Habrůvky za čestného člena České speleologické společnosti.
Habrůvecká plošina – úvod do neznámého speleologického problému střední části Moravského krasu
V dubnu 2005 jsem zahájil detailní speleologickou rekognoskaci Habrůvecké plošiny ve střední části Moravského krasu. Tím jsem s odstupem 12 let navázal na povrchový speleologický průzkum, který jsem v této oblasti prováděl v roce 1993 (ŠENKYŘÍK, M.P. 2004). Od dubnu 2005 jsem vykonal napříč Habrůveckou plošinou velké množství rekognoskačních pochůzek, jejichž úkolem je základní (empatické) seznámení s neznámou speleologickou problematikou této zapomenuté krasové plošiny, a současně vytipování lokalit vhodných k praktickému speleologickému průzkumu. Zahájil jsem též sestavování první kvalitní Karsologické mapy závrtů a ponorných míst této nesmírně málo známé části Moravského krasu. Souřadnice objevených závrtů zaměřuji s přesností 5 - 9 m pomocí satelitního systému GPS (Geko 101) a následně závrty zakresluji do Základní mapy ČR v měřítku 1:10 000. Průvodcem při těchto osamělých pochůzkách mi bývá i zdejší zkušený habrůvecký speleolog, pan Arnošt Hloušek, který je ve svém věku 76 let stále vitálním aktivním speleologem, a výborným znalcem a pamětníkem zdejší krajiny, a proto velmi významně přispívá ke zkvalitnění mé práce. ZO ČSS 6-01 mi poskytla speleologickou mapu jeskynního systému Býčí skály, kterou jsem s pomocí profesionálního počítačového grafika Dana Zůdy (FaxCopy Brno) přesně zmenšil do měřítka 1:10 000 a pomocí GPS umístil do své Karsologické mapy Habrůvecké plošiny. Tím vynikla důležitá informace o koridoru podzemního průchodu jeskynního systému ve vztahu k povrchu plošiny, a tím i západní mez mých současných rekognoskačních pochůzek.K dnešnímu dni (29.7.2005) jsem již na svém studijním území v oblasti Habrůvecké plošiny vyhledal a zaevidoval pět desítek klasických krasových závrtů, z toho 1 významný ponor, 1 sekundární ponor, 3 sekundární občasné ponory a nejméně 7 sekundárních paleoponorů. Jeskyně není dosud objevena na Habrůvecké plošině žádná, ale jsem odhodlán tuto situaci změnit. Rekognoskační a dokumentační práce v terénu Habrůvecké plošiny nejsou v žádném případě ještě u svého konce, neboť při každé další terénní průzkumné pochůzce zaznamenávám stále další neevidované závrty… Jako badatel, který na Habrůveckou plošinu přichází z plošiny Skalka, kde jsem (rovněž) dokumentoval krasovou krajinu s výraznou historickou antropogenní modelací povrchu (ŠENKYŘÍK, M.P.2005b), jsem speleologem, který je pro dokumentační práce na Habrůvecké plošině dobře disponovaný rozlišovací schopností. Můj Soupis závrtů a ponorných míst Habrůvecké plošiny bude tedy směrodatný dokument, který dobře poslouží, i budoucím generacím, k rozlišení závrtů na Habrůvecké plošině, a bude je identifikovat mezi velkým množstvím depresí čistě antropogenního původu: historických lůmků po těžbě vápence (ŠTIPL, R., 1970) a starých důlních děl. Má Karsologická mapa Habrůvecké plošiny je tedy základní dokument, zcela použitelný v praktické speleologii, i při ekologické ochraně území, a její první autorizované vydání bude zveřejněno v rámci Speleofóra 2006. Na základě zvláštního přání Správy CHKO Moravský kras však již nebudou u evidovaných lokalit (tzn. u jeskynních vchodů, závrtů, a ponorů), z důvodu jejich ochrany publikovány souřadnice GPS. Pro snadné rozlišení lokalit proto každému z objevených závrtů přiřazuji evidenční číslo s iniciály písmen HP (Habrůvecká plošina) a následně závrty označuji přímo v terénu (pomocí razníků o velikosti 3 mm) na fixně stabilizovaných měřičských bodech. Tyto mé nezištné geodetické práce materiálně sponzoruje firma GP s.r.o. Brno. Habrůvecká plošina je především kraj závrtový. Drtivá většina závrtů Habrůvecké plošiny je ve speleologii v podstatě neznámá, a samotná speleologická problematika plošiny zůstává speleologům spíše utajena. Zmínky v literatuře o krasových jevech Habrůvecké plošiny jsou velmi skoupé, a nacházíme je v malém množství roztroušeny v podstatě u jediného autora, Rudolfa Burkhardta, v padesát let starých zažloutlých článcích s obtížnou dostupností. Je velká škoda, že R. Burkhardt, speleolog význačně činný především v sousedním Křtinském údolí, věnoval ve své „speleologické bibli“ „Údolí Křtinského potoka v Moravském krasu a jeho jeskyně“ (o rozsahu 115 stran), závrtům a ponorům v okolí Habrůvky jen vcelku nepatrný text v souhrnném rozsahu asi 1 stránky (BURKHARDT, R.- ZEDNÍČEK, O., 1951-1955, s. 64-66, 68). Druhým základním studijním literárním pramenem o závrtech v S části Habrůvecké plošiny, se ukázal být málo známý, ale důležitý Burkhardtův článek: „Rudická plošina – nové východiště objevů jeskyní Jedovnického potoka“, který zcela zapadl v mimořádně obtížně sehnatelném čísle 1/1959 Vlastivědných zpráv z Adamova a okolí. Těchto několik literárních odkazů, pocházejících především z období let 1951-1959, má přes svou stručnost, pro nás nyní velkou vypovídací historickou hodnotu, a stávají se pro mne dnes základem a východištěm pro mou vlastní práci. Rudolf Burkhadrt, byl vynikající vědec a odborník, ale byl též (což se málo ví) i básníkem. Měl proto ono důležité mystické napojení na duši krajiny, a s ním i veškeré předpoklady ke kvalitní tvůrčí objevné speleologické práci, což lze ostatně vnímat z celého jeho literárního odkazu. Burkhardtovým předčasným odchodem proto ztratila moravská speleologie opravdu mnoho. Od té doby jakoby ustrnul a stagnuje i speleologický průzkum v celé této jeho oblíbené části Moravského krasu. Mohu Vám prozradit, že mám povolání nyní pokračovat v Burkhardtově započatém díle v krajině Středu Moravského krasu. Rudicko – Habrůvecká plošina, tedy rozlehlý zalesněný prostor mezi obcemi Rudicemi a Habrůvkou ve střední části Moravského krasu, jistě kdysi přitahovala pozornost jeskynních badatelů, kteří zde museli tušit jeden z možných klíčů do neznámého podsvětí jeskynních systémů na Jedovnickém podzemním potoce. Téměř nic se dnes např. neví o aktivitách prvorepublikových jeskyňářů německé národnosti brněnského speleoklubu „Vereinufűr Hőhlenforschung“, po nichž zůstala zachována podivuhodná Feitlova virgulová mapa, neskutečného jeskynního bludiště pod Rudickou plošinou a Harbechami… Dávno je již zapomenut tehdejší názor jeskyňářů, že Rudické propadání je pouhým geologicky mladším přítokem, do již hotového jeskynního bludiště přicházejícího pod Rudickou plošinu až ze Suchého žlebu, které počínalo Rytířskou jeskyní, a končilo výtokem „PaleoPunkvy“ v Býčí skále ve Křtinském údolí. Při studiu staré speleologické literatury můžeme zřetelně cítit ducha té doby, která žila v napjatém očekávání objevu tohoto rozsáhlého labyrintu s gigantickými dómy, a až 200 m hlubokými propastmi mezi Rudickou plošinou a Harbechami. Tehdejší badatelé jistě proto zvažovali i možnost vstupu do tohoto vysněného jeskynního bludiště „cestou zhora“, tzn. skrze závrty na Rudické, ale i Habrůvecké plošině. Jak dnes víme ze speleologické historie, došlo nakonec k rozhodujícím objevům na Jedovnickém podzemním potoce přirozenější „cestou zdola“, tzn. skrze ponor a vývěr jeskynního systému, přímo podzemním řečištěm Jedovnického potoka, ze směrů od Rudického propadání, a Býčí skály. Byl to nesporně veliký úspěch… ale já mám přesto pocit, že tehdejší objevitelé - přes mimořádnost svých objevů - museli být reálnou situací v podzemí Rudické plošiny spíše zklamáni. Jeskynní systém je sice tunelovitého charakteru a velké délky, ale na druhé straně je jeho průběh poměrně strohý, monotónní a fádní. Na Jedovnickém podzemním potoce byla sice objevena 2. nejdelší jeskynní soustava České republiky, v níž bylo zmapováno okolo 12 km chodeb, ale nejedná se však o žádný podzemní labyrint, v jehož existenci se opírala víra generací jeskyňářů…. A já se (Vás) nyní ptám: „Vydala Rudicko – Habrůvecká plošina tímto vpravdě epochálním objevem již opravdu všechna svá podzemní tajemství?“
.
Základní speleologická studijní témata Habrůvecké plošiny
Dokonalé seznámení s neznámou speleologickou problematikou Habrůvecké plošiny bude jistě nepochybně záležitostí na několik let, přesto se však již nyní přede mnou na Habrůvecké plošině začíná odkrývat ke speleologickému řešení pět základních studijních problematik:
1. Problém podzemního odtoku ponorného Habrůveckého potoka.
2. Problém podzemních (paleo)odtoků z oblasti Slanisk.
3. Problém geneze a paleodtoků závrtové skupiny na Děravce.
4. Problém jihozápadního (paleo)odtoku Klostermanovy studánky.
5. Problém závrtů na Komárce ve vztahu ke Třem Kotlům.
ZO ČSS 6-31 SPPM si zvolila ke speleologickému řešení na r.2005 tyto problematiky:
1. Problém Habrůveckého podzemního potoka
1.1. otvírkou speleologického pracoviště: Závrt HP-4 u Habrůveckých smrků
1.2. konzervací speleologického pracoviště: Habrůvecký ponor HP-2
3. Problém Děravky.
3.1. otvírkou speleologického pracoviště: Ventalora na Děravce HP-28.
Problematiky č. 2, 4 a 5 považujeme zatím za zakonzervované, a na lokalitách v těchto oblastech budou prováděny dokumentační a geodetické práce. Samostatnou stránkou speleologického průzkumu na Habrůvecké plošině je montanistika. Ve studovaném území Habrůvecké plošiny se nacházejí historické důlní míry Elise, Bruno, Adam a Julie. ZO ČSS 6-31 SPPM bude pozůstatky důlních děl rovněž dokumentovat. ZO ČSS 6-31 SPPM tedy pojímá své speleologické působení na Habrůvecké plošině komplexně.
.
Ponorný Habrůvecký potok
Pod SZ okrajem obce Habrůvka nacházíme velmi malebné, široce rozevřené údolíčko, s kvetoucí loukou. Z horizontu levého břehu do údolíčka vzhlíží několik vesnických domků, které dodávají údolí náladu Alšových obrázků (zejména za nocí, když se okna domů žlutě rozsvítí). Z habrůveckého náměstíčka údolíčkem bystřinně stéká drobný potůček, který v těchto místech překračuje geologickou hranici kulm/dévon, a vstupuje na vápence Moravského krasu. Na plochém dně kvetoucího lučního údolí, Habrůvecký potok vyrovnává svůj spád, a dochází zde k jeho ponorům do podzemí. (BURKHARDT, R. – ZEDNÍČEK, O., 1951-1955, str, 65).
Překrásný závrt HP-1
Levý břeh ponorného Habrůveckého potoka lemuje morfologicky nápadná, až 5 m vysoká akumulační terasa, na níž pozornost speleologa ihned upoutá poměrně mohutný, typický mísovitý závrt, o průměru 19 m a hloubce 3 - 5 m. Závrt, který je jako vystřižený ze speleologické učebnice, je pro svou nápadnou polohu poprvé zmiňován v literatuře již v letech 1951-1955 Burkhardtem v jeho základním speleologickém spise „Údolí Křtinského potoka v Moravském krasu a jeho jeskyně“ (BURKHARDT, R. – ZEDNÍČEK, O., 1951-1955, s. 65). Dle svědectví starého habrůveckého speleologa pana Arnošta Hlouška, dno závrtu na S straně v minulosti sesedlo, speleologický průzkum závrtu však nebyl dosud proveden (HLOUŠEK,A., 1995, 2005, osobní sdělení). V r. 2004 jsem pro tento bezejmenný závrt použil v literatuře označení „Překrásný (mísovitý) závrt“ (ŠENKYŘÍK, M.P., 2004) a v r. 2005 se Překrásný závrt symbolicky stal mou první zaevidovanou speleologickou lokalitou Habrůvecké plošiny HP-1.
Ztraty na Habrůveckém potoce
Při úpatí akumulační terasy, přímo pod Překrásným závrtem, dlouhodobě dochází v Habrůveckém potoce k filtračním úbytkům vody do podzemí, takže kromě času inundace (jarního tání sněhu) již potok z louky neodtéká. O těchto pozvolných ztratech (zakrytých ponorech) se zmiňuje již v 50. letech 20. století Burkhardt (BURKHARDT, R. – ZEDNÍČEK, O., 1951-1955, s. 65). O „vcelku nenápadných ponorech“ na Habrůveckém potoce se též zmiňuje v r. 1971 brožurka, věnovaná historii obce Habrůvka (KOLEKTIV, 1971, s. 8). Tyto první stručné odkazy na existenci zakrytých ponorů na dně louky pod Habrůvkou, však literárně zcela zapadly, a zůstaly nepovšimnuty v těžce dostupné literatuře. Problematika podzemního odvodňování Habrůveckého potoka proto nebyla ve speleologii známa, a byla (znovu)objevena teprve v r. 1993 při spontánním vzniku jícnu Habrůveckého ponoru HP-2.
Habrůvecký ponor HP-2
K obratu pozornosti speleologů směrem k Habrůvce došlo nečekaně až v r. 1993, kdy se v těchto místech, 14 m Z od hrany Překrásného závrtu, spontánně propadl do hloubky 2 m sloupec sedimentů o průměru 1 m. Tím se v řečišti Habrůveckého potoka otevřel jícen vtokového ponoru, který začal soustředěně jímat celý Habrůvecký potok do podzemí. Šťastnou souhrou okolností jsem v té době prováděl v okolí obce Habrůvky speleologickou rekognoskaci. Na Habrůveckou plošinu jsem byl přiveden v roce 1993 svoji speleologickou intuicí. V té době jsem se totiž snažil v Moravském krasu rozpoznat speleologicky zanedbané území, jehož speleologickou hodnotu dosud nikdo neobjevil a nedocenil, a o jehož speleologickou problematiku bych mohl začít aktivně zajímat. Tehdy (v r. 1993) jsem přišel do lesů a luk v okolí obce Habrůvky, a jak se ukázalo, intuice mne nezklamala. Na louce SZ pod Habrůvkou jsem si totiž všiml, že Habrůvecký potok, přitékající na louku, již z louky neodtéká,což v krasu může znamenat pouze jediné. Proto jsem provedl průzkum džungle kopřiv, a v nich louka vydala mým užaslým očím své tajemství v podobě jícnu dosud neznámého, speleologicky významného, ponoru. Tímto způsobem jsem v r. 1993 oficiálně objevil Habrůvecký ponor pro speleologii (ŠENKYŘÍK, M.P., 2004). V roce 1995 jsem se seznámil se „starým“ speleologem z dob Burkhardtových, panem Arnoštem Hlouškem z Habrůvky (nar. r. 1929), a zjistil jsem, že i on (nezávisle na mne) vznik ponoru zaregistroval (HLOUŠEK, Arnošt, ústní sdělení, 1995). Ponor vznikl v sedimentárních výplních dna ponorného údolí, měl průměr 1 m a hloubku asi 2 m. Následnou erozní činnosti ponorných vod se však (částečně za přispění člena mé staré speleologické skupiny Radovana Drtila ze Křtin) během následujících let postupně rozrostl v mohutný kráter o půdorysných rozměrech 8 x 6 m, s 3 m hlubokými kolmými stěnami v hlinitých a štěrkovitých údolních výplních. Habrůvecký potok vtékal do kráteru vodopádem, a v hloubce cca 3,5 m pod povrchem louky si otevřel mezi zaklíněnými vápencovými bloky odtokový trativod, jímž odtékal k severozápadu, tzn. směrem pod pravý (SZ) břeh Habrůveckého žlíbku „Úzký Příhon“. Odtokový trativod byl mezi zaklíněnými vápencovými bloky tvořen volnou dutinou, která byla téměř průlezných velikosti, takže do trativodu skoro šlo vstoupit. Do bublajícího trativodu jsem viděl asi 1,5 m k SZ, ale k jeho speleologickému průzkumu jsem nepřikročil. Na lokalitu totiž nebyla udělena vyjímka k průzkumným pracím, a proto jsem v r. 1999 (v hloubce cca 3,5 m pod povrchem louky) vchod do odtokového trativodu pouze zamaskoval pomocí kamene. Tím byl můj objev dostatečně chráněn, ale jako nechtěný následek vložení kamene do řečiště ponorného toku se projevilo následné zanášení kráteru Habrůveckého ponoru, sedimenty přinášenými vodním tokem. Dnes je proto původně 8 x 6 m rozlehlý a 3 m hluboký kráter Habrůveckého ponoru již téměř opět vyplněn sedimentem. (ŠENKYŘÍK, M.P., 2004). Odtokový trativod pod Klíčovým kamenem však byl od zasedimentování uchráněn, a proto ho lze dnes snadno pomocí 3,5 m hlubokého výkopu, speleologicky prozkoumat. Při výjimečně vydatném tání sněhu na jaře 2005, nám navíc v těchto místech voda sama ukázala cestu, neboť dne 19.3.2005 zde došlo ke spontánnímu pročištění bahnitého jícnu ponoru, a rozvodněný Habrůvecký potok o (odhadovaném) průtoku (jistě) 15 – 20 l.s.-1 (!) znovu kompletně a bez zahlcení mizel pod Klíčový kamen do podzemí…Místo vývěru Habrůveckého podzemního potoka není známo. V r. 1995 proto provedla ZO ČSS 6-26 Speleohistorický klub Brno pod vedením M.Šenkyříka kolorační pokus obarvením vod Habrůveckého ponoru pomocí 798 g fluorescejnčního barviva. Výtok obarvených vod však nebyl, ani po 154 hodinách nepřetržitého sledování vývěrů ve Křtinském údolí (Otevřená skála, Vývěr Křtinského potoka, prameniště pod Kostelíkem, a vývěrová délta Jedovnického potoka) pozorován, a fluorescejční barvivo nebylo zjištěno ani ve stopovém množství při následném laboratorním rozboru vzorků vody, odebíraných do zkumavek po dobu 6 dnů a nocí z Vývěru Křtinského potoka a Vývěrů Jedovnického potoka (ŠENKYŘÍK, M.P., 2004). Jako nejpravděpodobnější místo vývěru Habrůveckého podzemního potoka se však přesto jeví Vývěr Křtinského potoka ve Křtinském údolí. Usuzovat na spojení Habrůveckého ponoru s blíže neznámým podzemním vývěrem v jeskyni Býčí skále je na základě současných indicií nepravděpodobné, i když ho na příkladu nedalekého ponoru Klostermannovy studánky na Rudické plošině stále ještě nelze zcela vyloučit. Méně reálné se mi též jeví odtok podzemního toku z Habrůveckého ponoru do tzv. Problematického prameniště pod jeskyní Kostelík ve Křtinském údolí (BURKHARDT, R. – ZEDNÍČEK, O., 1951-1955, s. 71). O směru podzemního odvodňování ponoru na louce západně od Habrůvky si nebyl jist ani R. Burkhardt, a sám se nemohl rozhodnout, zda ponor odvodňuje do Křtinského podzemního potoka a nebo jeho vody tečou již do vývěru pod jeskyní Kostelík (BURKHARDT a ZEDNÍČEK 1951 – 1955, 68). V roce 1960 R.Burkhardt dokonce nevylučoval ani možnost podzemního odtoku ze (zakrytých) ponorů na louce pod Habrůvkou, do (tehdy ještě neznámého) řečiště Jedovnického podzemního potoka mezi Rudickým propadáním a Býčí skálou, kde jeho možný levostranný přítok očekával v oblasti 2,0 kilometru Wiehlova údolí (BURKHARDT, R., 1960, s.10), tzn. místech dnešní Prolomené skály. Na základě současného stavu poznání Habrůvecký ponor tedy s největší pravděpodobností spadá do hydrografické kompetence Křtinského potoka, a nikoli potoka Jedovnického (ŠENKYŘÍK, M.P.2004). Nadmořská výška Habrůveckého ponoru je (na základě odečtu ze ZM ČR) 440 m. Habrůvecký ponor je tedy nejvýše položeným hydrologicky aktivním ponorem v rámci celého povodí Křtinského potoka. Vertikální převýšení Habrůveckého ponoru nad Vývěrem Křtinského potoka je značné: asi 120 m, přičemž vzdušná vzdálenost obou lokalit je 1,5 km. Pokud připočteme nějaká procenta na meandry na podzemním řečišti, tak jen délka hlavní odtokové chodby neznámé jeskyně mezi Habrůveckým ponorem a Křtinským údolím, reálně činí 2 až 2,5 km. Pokud bychom však připočetli i pravděpodobné boční přítokové chodby mimo hlavní tah jeskyně, a zejména velmi pravděpodobné propojení habrůveckého jeskynního systému s paralérním jeskynním systém Křtinského podzemního potoka, který s velkou pravděpodobností prochází pod severním břehem Křtinského údolí, potom je Habrůvecký ponor součástí opravdu velmi dlouhého neznámého jeskynního systému, o délce řádově mnoha kilometrů (ŠENKYŘÍK,M.P., 2004). Soutok obou podzemních toků očekávám v prostoru Komárky, v blízkosti Tří Kotlů. Louka pod Habrůvkou, na níž Habrůvecký ponor HP-2 vzniknul, tedy morfologicky navozuje atmosféru zastřeného poloslepého údolí. Stáří ponorů, jejichž jícny jsou dnes překryty několikametrovou vrstvou nadložních sedimentů, je tedy jistě větší, než by se mohlo na první pohled zdát, a vznik současného ponoru HP-2 je pouhou reaktivací jednoho z nich. Relativně velká hltnost Habrůveckého ponoru, která byly na jaře 2005 odhadována na jistých 15-20 l.s-1, dává reálnou naději, že odtokové cesty z ponoru budou (alespoň částečně) volně průstupnými vymytými erozními chodbami. V oblasti „Kubešovy“ louky pod Habrůvkou však budou úvodní patrie jeskynního systému v těsné blízkosti ponoru HP-2 (na základě starých svědectví) dosti proříceny (viz. HP-3). Objevení odtokového jeskynního řečiště Habrůveckého potoka považuji za nejdůležitější bádací úkol a cíl svého speleologického působení v oblasti Habrůvecké plošiny. Proto je Habrůvecký ponor HP-2 vytipován k sanačnímu průzkumu na rok 2005. Přestože zde k objevnému vstupu do hledaného neznámého jeskynního systému, v důsledku intenzivního prořícení úvodních partií odtokové chodby pravděpodobně nedojde, speleolologický průzkum této základní lokality být přesto učiněn musí. Bahnitý jícen Habrůveckého ponoru je dobré stabilizovat betonovou skruží, aby se předešlo dalšímu zanášení a ucpání podzemní odtokové cesty, a v budoucnu zde bylo umožněno konání koloračních, a případně i exploatačních výzkumů.
Starý propad na Kubešově louce HP-3
Ve směru předpokládaného podzemního odtoku Habrůveckého potoka se ve vzdálenosti 25 m SZ směrem od Habrůveckého ponoru HP-2, nalézá na dně louky (na souřadnicích GPS: N49o18.327, EO16 o43.021´ +- 5 m) zcela nepostřehnutelná nerovnost o hloubce pouhých 10 cm. Na základě svědectví místního rodáka, zkušeného habrůveckého speleologa, pana Arnošta Hlouška (nar. r. 1929) se v těchto místech v letech 1952 - 1953 (v době, kdy byl na vojně) spontánně prořítilo dno louky do podzemí. Kráter propadliny však tehdejší majitel pozemku, sedlák Kubeš (z důvodu zemědělského využívání pozemku), překryl dřevěnými kládami a zavezl hlínou (HLOUŠEK, Arnošt, osobní svědectví, 1995, 2005, ŠENKYŘÍK, M.P.2004). Propad s největší pravděpodobností vznikl nad odtokovým trativodem z Habrůveckého ponoru HP-2, a detekuje tedy směr podzemního odtoku Habrůveckého potoka k SZ, tzn. směrem pod pravý (SZ) břeh Habrůveckého žlíbku „Úzký Příhon“. Dle svědectví zemřelého hajného Antonína Agrikoly (který do Habrůvky přišel v 30. letech 20. století, KOLEKTIV 1971), došlo na dně ponorné louky pod Habrůvkou ke spontánním propadům vícekrát (nejméně 3x), a to již i dávno před r. 1945 (HLOUŠEK, Arnošt, osobní sdělení, 2005). Rovněž R.Burkhardt nám zanechal zajímavou datovanou literární zmínku, že v roce 1964 došlo v blízkosti (Překrásného) závrtu a (Habrůveckého) ponoru před okrajem lesa, k propadu nového závrtu o průměru asi 6 m (BURKHADRT, 1965). Ale ani po tomto propadu již není v terénu ani stopy.
Závrt u Habrůveckých smrků HP-4
V důsledku předpokládaného intenzivního prořícení úvodních partií podzemního odtokového systému z Habrůveckého ponoru HP-2 v úseku „Kubešovy“ louky, se mi proto (na základě současného stupně poznání morfologie terénu Habrůvecké plošiny z července 2005) jeví jako relativně nejvhodnější bádací lokalita ke speleologickému průniku na hledaný Habrůvecký podzemní potok, menší závrt, nalézající se v bočním lesním žlíbku, 250 m SZ od Habrůveckého ponoru. Jedná se o původně mísovitý závrt o průměru 8 m a původní hloubce 1 m, jehož ploché hlinité dno v SZ části sekundárně nálevkovitě sesedlo až do hloubky 2 m. Závrt se nachází v blízkosti státem chráněných Habrůveckých smrků, podle nichž jsem ho v dubnu 2005 oficiálně pojmenoval. Závrt je přes svoji vzdálenost 650 m od obce, znečištěn malou skládkou vesnického odpadu (rezavé kastróly, pneumatika, zbytky rozbitých keramických nádob, typologicky pocházející z 50. let 20. století). Pod závrtem tuším možnou přítomnost hydrologicky opuštěné chodby, jejíž geneze souvisí s paleohydrologickou funkcí lesních žlíbků na povrchu Habrůvecké náhorní plošiny. Hydrologicky aktivní řečiště Habrůveckého podzemního potoka by mělo (na základě současných indicií) procházet do Křtinského údolí do cca 200 m J odtud. Je proto naděje, že se touto předpokládanou paralérní chodbou ze dna závrtu HP-4 podaří ve směru jejího původního odvodňování překonat tuto kritickou vzdálenost, a vstoupit tak na podzemní řečiště Habrůveckého potoka, v úseku již za jeho úvodní zařícenou zónou. Z tohoto důvodu je závrt HP-4 u Habrůveckých smrků v přítomné chvíli vytipován jako hlavní bádací lokalita ke speleologickému průzkumu ZO ČSS 6-31 SPPM na r. 2005. Nálevkovitá vsedlinka v SZ koutu závrtu jasně detekuje místo pro umístění průzkumné sondy. Není jistě bez zajímavosti, že pod dnem lesního žlíbku, se závrtem HP-4, nechal r. 1960 R.Burkhardt hypoteticky procházet odtokovou chodbu z Habrůveckého ponoru do Býčí skály. Tato chodba měla podle tehdejší Burkhardtovy badatelské pracovní hypotézy (viz. Burkhardtova mapa Rudické plošiny), odtud pokračovat do směru pod Wiehlovo údolí, kde byl očekáván její podzemní soutok s Jedovnickým potokem (BURKHARDT, R., 1960). Po následném objevení Prolomené skály, však v Býčí skále nakonec nebyl tento očekávaný levostranný přítok Habrůveckého podzemního potoka zjištěn. Závrt HP-4 U Habrůveckých smrků, se mi jeví jako nejvhodnější bádací lokalita k úvodnímu seznámení s neznámou speleologickou problematikou Habrůvecké plošiny. Obdélníkově (uměle?) zarovnané dno závrtu nevylučuje možnost, že se tu již někdo (R.B.?) velmi dávno přede mnou, krátce pokoušel kopat. Literární prameny však o závrtu mlčí a ani zdejší hlavní pamětník, p. Arnošt Hloušek z Habrůvky, neví, že by se v závrtu HP-4 někdy bádalo.
Speleologický problém Slanisk
Ponorný potůček na Slaniskách
Druhým ponorným místem Habrůvecké plošiny je lesní trať Na Slaniskách, nalézající se 500 m J od Habrůvky. Za jarního tání sněhu zde na několik dní vstupuje do hydrologické funkce miniaturní inundační potůček, o průtoku max. několik decilitrů/s–1. O jeho kapacitě nejlépe vypovídá fakt, že dokonce i při zvlášť vydatném povodňovém tání sněhu na jaře 2005, neměl tento ponorný potůček sílu dokonce ani k tomu, aby pohnul suchým listím na dně přítokového žlíbku k ponoru.
Slepý žlíbek na Slaniskách HP-11
Ponorný potůček na Slaniskách však přesto v čase dokázal vyhloubit na povrchu náhorní plošiny 93 m dlouhý, a až 2,5 m hluboký žlíbek, který slepě končí v poměrně velkém mísovitém závrtu o průměru 22 m a hloubce 2 m. V místě vyústění přítokového žlíbku do závrtu se nalézá speleologicky zkoumaný ponor HP-10 (BURKHARDT, R. – ZEDNÍČEK, O., 1951-1955, s. 65).
Ponor na Slaniskách HP-10
V letech 1947-1948 kopali v místě ponoru inundačního potůčku průzkumnou sondu habrůvečtí občané Milan Hudec, Emanuel Jašek a Arnošt Hloušek. Výkop dosáhl hloubky 6 m, a ve své spodní části se již zanořil pod skalní stěnu. S výkopem bylo možné pokračovat dál do hloubky, ale protože sonda nebyla vypažena, došlo na konci 40. let 20. století k jejímu opětovnému zavalení, a od té doby je pracoviště opuštěné. (BURKHARDT, R. – ZEDNÍČEK, O., 1951-1955, s. 65, HLOUŠEK, Arnošt, osobní svědectví, 9.5.2005). Nepatrné sběrné povodí ponoru Na Slaniskách však zřejmě dobře korensponduje s dimenzemi „těsných skalních trativodů ucpaných splaveným písčitým nánosem, vedoucích do hloubky“, které na dně průzkumné sondy v r. 1947 pozoroval R. Burkhardt (BURKHARDT, R. – ZEDNÍČEK, O., 1951-1955, s. 65). Podzemní řečiště ponorného potůčku ze Slanisek není dodnes objeveno, ale dle R. Burkhardta pravděpodobně směřuje do 500 m vzdálené, a téměř o 150 m níže ležící jeskyně Jestřábí skála (BURKHARDT, R. – ZEDNÍČEK, O., 1951-1955, s. 66-67), kde se objevuje jako přítok do podzemního jezera, na dni těžce přístupné propasti (BURKHARDT, R. – ZEDNÍČEK, O., 1951-1955, s.54-55). Touto oblastí ovšem musí téci též tzv. Severní podzemní větev Křtinského potoka, počínající ponory pod Křtinami v jeskyních Rudolfově a Vokounce (srovnej: PRIX, 1948, BURKHARDT, 1948, BURKHARDT – ZEDNÍČEK 1951-1955, s. 66-68, PRIX 1962 aj), a proto není speleologický průzkum ponoru na Slaniskách zcela beznadějný.
Burkhardtův závrtek HP-12
Ve vzdálenosti 14 m JZ od uzávěrové stěny slepého žlíbku Na Slaniskách, se nalézá v předpokládaném směru podzemního odtoku ponorného potůčku k Jestřábí skále, miniaturní závrtek o průměru 2 m, a hloubce pouhých 40 cm. Přes své nepatrné rozměry, si tohoto „typického okrouhlého závrtku“ všiml R. Burkhardt, který pod ním tušil ucpaný komín (vedoucí na podzemní řečiště?) o průměru 1 m (BURKHARDT, R. – ZEDNÍČEK, O., 1951-1955, s. 65).
Smetištní závrt HP-38
V lesních tratích na Slaniskách se nachází roztroušena řada dalších závrtů. Asi 90 m SSZ směrem od ponoru HP-10 je (původně) pěkný nálevkovitý závrt HP-38 o průměru 9,5 m a hloubce 2 m, nyní však téměř z poloviny necitlivě zavezený vesnickým odpadem. V literatuře není Smetištní závrt přímo uvedený.
Závrt u leknínového jezírka HP-35
Další ze závrtové skupiny na Slaniskách je poměrně velký, ale mělký závrt o průměru 16,5 m a hloubce 1,9 m, do něhož z nedalekého mysliveckého jezírka (v němž kdysi kvetly lekníny) stéká nepatrná, jen 25 m dlouhá vodní stroužka, která se na okraji závrtu vsakuje do podzemí. Závrt je vlastně malým slepým ponorným žlíbkem, a v místech vodních ztratů do podzemí lze identifikovat 2 místa vhodná k založení průzkumné sondy. Dno závrtu je částečně znečištěno divokou skládkou komunálního odpadu. Speleologicky nebyl závrt dosud zkoumaný (BURKHARDT, R. – ZEDNÍČEK, O., 1951-1955, s. 66). R. Burkhardt zaznamenal, že i nedaleké myslivecké „leknínové“ jezírko, je „pozoruhodným závrtem inundovaným“, a přidělil mu proto ve své evidenci č. 3 (BURKHARDT, R. – ZEDNÍČEK, O., 1951-1955, s. 66). Tento názor však nemohu potvrdit, a proto uměle vytvořenou čtvercovou prohlubeninu mysliveckého Leknínového jezírka jako krasový jev neeviduji.
HP-31
Směr podzemního odtoku z ponorného Závrtu u leknínového jezírka snad naznačuje menší nálevkovitý závrt nalézající se 110 m Z směrem od závrtu HP-35. Dřívějším badatelům byl tento malý závrt, o průměru 5,5 m a hloubce 1,3 m, nalézající se stranou v levém svahu žlíbku nad babickým chodníkem, jistě značně utajený. Objevil jsem ho dne 25.5.2005 a jeho průzkum nemusí být nezajímavý.
Závrt pod sadem HP-36
V žlíbku pod Tyršovým sadem nad Habrůvkou se nalézá další ze závrtů Slanisk. Jeho nálevka má průměr 4,5 m, hloubku 2 m, dno je slibně (čerstvě) sesedlé, a dokonce v něm slepě končí asi 25 m dlouhý mělký přítokový žlíbek. Závrt je tedy starým ponorem. Tento závrt byl samozřejmě znám již starým habrůveckým speleologům Arnoštu Hlouškovi a kol., ale více neupoutal jejich pozornost, nebyl proto nikdy speleologicky zkoumán (HLOUŠEK, A., ústní sdělení, 2005), a ani v literatuře není přímo zmiňovaný. Dle svědectví p. Arnošta Hlouška byla v přítokovém žlíbku, v těsné blízkosti V od závrtu HP-36, za II. světové války provizorní skrýš, v níž bylo při průchodu fronty ukryto v květnu 1945 asi 10-15 občanů z Habrůvky (HLOUŠEK, A., osobní svědectví 2005). Dne 9.5.2005 jsme tento dosud bezejmenný závrt spolu s p. Arnoštem Hlouškem pojmenovali „Závrt pod sadem“.
Závrt u babické stezky HP- 37
Speleologicky nejperspektivnějším závrtem v oblasti Slanisk se jeví být dosud prakticky neznámý Závrt u babické stezky, jemuž zde přiřazuji evidenční číslo HP-37. O existenci „závrtu u babické stezky“ se letmo zmiňují již Výroční zprávy brněnského Speleoklubu za roky 1950 a 1951 (VÝBOR SK, 1951, s. 89, VÝBOR SK 1952, s. 36), ale historik speleologických průzkumných prací v Moravském krasu, Hugo Havel, projevuje při lokalizaci závrtu nejistotu. (HAVEL, 1989, s. 29). Dokonce ani místní znalec R. Burkhardt neměl o umístění závrtu jasno, a domníval se že „závrtem u babického chodníku (stezky)“ je míněna málo známá jeskyně č. 1152 Šnek ve Křtinském údolí (BURKHARDT, R. a ZEDNÍČEK, O., 1951-1955, s. 58). Dle mého morfologického ohledaní (z r. 2005) však jeskyně č. 1152 Šnek nemůže být v žádném případě nazývána „závrtem“, a ke ztotožnění obou lokalit zřejmě došlo omylem. Jeskyně č. 1152 Šnek tedy není mnou evidovaným „Závrtem u babické stezky“. Nejstarší, dosud žijící pamětník speleologických průzkumů ve Křtinském údolí, pan Arnošt Hloušek z Habrůvky (nyní ve věku 76 let), mne k tomuto velmi málo známému závrtu osobně přivedl dne 9.5.2005, a sám závrt identifikoval jako „Závrt u babické stezky“ a ačkoli v r. 1948 osobně zkoumal (spolu s ostatními habrůveckými jeskyňáři Milanem Hudcem a Emanuelem Jaškem) i nedalekou jeskyni č. 1152 Šnek, není mu o jejím pojmenování „závrtem u babického chodníku (stezky)“ nic známo (srovnej: BURKHARDT, R. a ZEDNÍČEK,O., 1951-1955, s. 58) Dle svědectví p. Arnošta Hlouška (z r. 2005) byl Závrt HP-37 u babické stezky speleologicky pokusně zkoumán na počátku 50.let 20. století (r. 1950 a 1951, viz. VÝBOR SK 1951 a 1952) jeskyňáři habrůvecké skupiny Speleologického klubu Brno, Arnoštem Hlouškem a Emanuelem Jaškem. Po odkrytí několika kamenů tehdy snadno pronikli volnou dutinou s hlinitými stěnami a 1 skalní stěnou, asi 4 m hluboko. Na dně prostory ležely čistě omyté kameny, ale v dalším průzkumu („zanesených puklin“ – VÝBOR SK 1951) nebylo možné již bez pažení pokračovat. Pracoviště proto bylo z důvodu vyšších perspektivit jiných, snáze dostupných lokalit, brzy opuštěno, a následně se stalo zcela nezvěstné (HLOUŠEK, Arnošt, osobní svědectví, 9.5.2005). Závrt HP-37 U babické stezky se nachází v horní kotlovité části žlíbku, zaříznutého do Habrůvecké plošiny, tzn. že morfologicky se již nalézá mimo Křtinské údolí. Závrt HP-37 je nepochybně paleoponorem habrůveckých vod, které tímto žlíbkem stékaly z Habrůvecké plošiny, do Křtinského údolí. Žlíbkem kdysi vedla lesní stezka z Habrůvky na vlak do Babic, a proto byl podle ní závrt pojmenovan. Speleologická otvírka závrtu HP-37 je perspektivní, neboť lze očekávat ve směru paleoodtoků ponorných habrůveckých vod, komunikaci závrtu s rozsáhlejšími podzemními prostorami, jejichž relikt byl zastižen v r. 1954 habrůveckými speleology Arnoštem Hlouškem a Emanuelem Jaškem ve Spodním dómu 230 m vzdáleného, Závrtu Na Lazech (viz. BURKHARDT, R. – ZEDNÍČEK, O., 1951-1955, s. 114-115). V budoucnu proto bude vhodné průzkum velmi dobře situovaného Závrtu u babické stezky, zrealizovat. Závrty HP-35 U leknínového jezírka, HP-31, HP-37 U babické stezky a též HP-36 Pod sadem, zřejmě vytvářejí v rámci Slanisk samostatnou, genetický související skupinu, která již míjí jeskyni Jestřábku a habrůvecké (paleo)vody odtud odvodňovala k Z, do prostorů tajemných Lazů, v nichž už 50 let dole nikdo nebyl…
Speleologický problém Děravky
Pověst o Děravce
Podle staré jeskyňářské pověsti má „Děravka“ být neznámá propasťovitá jeskyně, nalézající se na Rudické plošině. Dnes však již nikdo neví, kde Děravka je. Zanořil jsem se proto do starých archiválií a zjistil jsem, že tato pověst má zřejmě reálné jádro, jehož kořeny sahají snad až do období krátce po roku 1900. Tehdy na počátku 20. století měl V. Kubásek objevit na Rudické plošině, v lesní trati „na Děravce“, neznámou propast,v níž slyšel hukot podzemních vod. Kubásek však objev utajil, což zřejmě odpovídalo jeho tajemství milovné povaze, neboť z literatury víme, že stejným způsobem zatajil v roce 1910 i jiný svůj objev: jeskyni Silvestrovku ve Křtinském údolí…(BURKHARDT, R. a ZEDNÍČEK,O., 1951-1955, s. 57) V. Kubásek však v roce 1915 umírá ve světové válce, a tím si s sebou odnáší i tajemství Děravky. V roce 1922 a 1928 se však přesto zmiňuje o Kubáskovu objevu neznámé propasti na Děravce Antonín Boček ve svých Průvodcích. Jiní badatelé (PRIX, R., BURKHARDT, R., 1949) se však domnívali, že onou propastí je ve skutečnosti míněna Kubáskova dlouho tajená Silvestrovka ve Křtinském údolí, a že lokalizace propasti na Rudickou plošinu zřejmě povstala omylem (BURKHARDT, R. - ZEDNÍČEK, O., 1951-1955, s.57).. Do Silvestrovky se opravdu vstupuje propastí, která ústí u stropu obrovského dómu. Jeskyně je však hydrologicky opuštěná, a proto z ní „hukot podzemních vod“ nemohl být nikým slyšen, takže tajemství (skutečné) Kubáskovi Děravky je možná neodhalené dosud… Jak speleologicky tajemně zní slovo „DĚRAVKA“! Co se jen za tím historicky starým jménem asi skrývá? Tato pověst jistě proto musela kdysi, když ještě nebyla známa podstatná část jeskynního systému mezi Rudickým propadáním a Býčí skálou, po zásluze vzbuzovat pozornost a jitřit fantazii speleologů, kontemplujících nad speleologickou problematikou Rudické plošiny. Dnes, po úspěšném odhalení tajemství Jedovnického podzemního potoka od ponoru až k vývěru, však již pověst o Děravce dávno ztratila na svém kouzlu, a nebýt několika letmých zmínek na zažloutlých stránkách v Československém krasu, upadla by již zcela v zapomnění. Dokonce ani jeden z posledních pamětníků těch dní, 76 letý speleolog pan Arnošt Hloušek z Habrůvky, neví, kde Děravka je. Ve Wiehlově údolí? Dne 3.5. 2005 jsem při vyhledávání a dokumentaci závrtů Habrůvecké plošiny, přišel 600 m západně od Klostermanovy studánky k velmi významnému uskupení závrtů, z nichž některé mají dokonce čerstvě prořícená dna do neznámého podzemí. Není-li tento závrtový cedník „Děravkou“, co potom je Děravka?!. Dne 7.6.2005 definitivně odhaluji tajemství lokalizace Děravky. V Moravském zemském archivu mi knihovnice Barbora podává starou mapu Lichtensteinského panství v okolí Habrůvky, pocházející z roku 1826. Můj pohled na ní ihned upoutá nápis „Djrafka“ (MZA, D9, k.153, sg. 624). Je to Děravka!!!
Ventarola na Děravce HP-28
Dne 3.5.2005 jsem při speleologické rekognoskaci Rudicko-Habrůvecké plošiny, objevil v místě vějířovitého soutoku opuštěných žlíbků v lesní trati Chvalkov, v Košově žlíbku, v pramenné oblasti Wiehlova údolí, 600 m západně od Klostermanovy studánky, velmi významnou kumulaci závrtů. V této závrtové skupině mou pozornost ihned zaujala malá propadlinka v řečišti zaniklého paleotoku o průměru 1,8 x 1,3 m a hloubce 0,75 m, nalézající se u úpatí 1,2 m vysoké, erozně omleté, skalky. Tato propadlinka ihned probudila moji speleologickou intuici, a proto jsem provedl prohlídku jejího dna, a z něj jsem z z průduchů v hlíně zřetelně ucítil jemně vanout hladný dech podzemí, až se květinka u průvanového místa chvěla. Ačkoli se toto průvanové místo nachází ve výšce 487 m.n.m.(na základě odečtu ze ZM ČR), tzn. vysoko na náhorní plošině, tak z něj průvan vanul na počátku května směrem ven. Přitažlivost tohoto místa mne natolik uchvátila, že jsem se rozhodl věnovat této lokalitě veškerou svou speleologickou péči…Konzultací tohoto zajímavého objevu jsem zjistil, že propadlinky u skalky si již dříve všimli okolo r. 1995 lesní dělníci, kteří nedaleko odtud stavěli myslivecký seník, jednímž z nich byl habrůvecký speleolog, pan Arnošt Hloušek (HLOUŠEK, A., ústní sdělení 2005). Na základě laskavého upozornění pana Zdenka Fárlíka (ZO 6-05) jsem byl následně uveden na stopu důležitého, ale speleologicky zcela zapadlého článku Rudolfa Burkhardta:„Rudická plošina - nové východiště objevů jeskyní Jedovnického potoka“, který vyšel před 46 lety v dnes téměř nesehnatelném čísle 1/1959 Vlastivědných zpráv z Adamova a okolí. R. Burkhardt v článku zveřejnil svůj soupis závrtů nalézajících se v prostoru mezi tehdejšími konci Býčí skály a Rudického propadání, včetně schematické mapky. Jeden z posledních existujících exemplářů tohoto čísla (1/1959) Vlastivědných zpráv z Adamova a okolí, se mi nakonec podařilo sehnat k prostudování až od samotného archiváře Historicko - vlastivědného spolku v Adamově, p. Richarda Beránka. Z článku, i z přiložené mapky, je evidentní, že R. Burkhardt „propadlinku“ HP-28 znal již v r. 1959. Uvádí ji pod svým vlastním evidenčním kódem Ha 31/5 v soupisu závrtů lesní trati Chvalkov, kde se zmiňuje o „propadání v korytě periodického potůčku, (který se propadá) někdy až u 1 m vysoké skalky při jižním svahu, (kde byla) kopána sonda. (BURKHARDT,1959, s. 7). Tím se dozvídáme zajímavou informaci, že „propadlinka“ je ve skutečnosti pozůstatkem starého speleologického výkopu. O jeho autorství, jakož ani o dalších okolnostech výkopu, však Burkhardt bohužel nezanechává žádné bližší informace. Vzhledem k preciznosti všech jeho literárních záznamů, proto můžeme oprávněně předpokládat, že mu tyto okolnosti nebyly známy. Vůbec bych se proto nedivil, kdyby tento anonymní speleologický výkop pocházel z období již (dávno) před rokem 1945, tedy z časů, kdy Rudickou plošinou procházeli jeskyňáři německého brněnského klubu „Vereinufűr Hőhlenforschung“, kteří zde prováděli, pod vedením ing. Feitla, rozsáhlý virgulový průzkum. Jako kuriózní památka na tento průzkum se zachovala podivuhodná virgulová mapa neskutečného jeskynního bludiště pod Rudicko-Habrůveckou plošinou (viz.: BURKHARDT, 1960). Poválečným odsunem německého obyvatelstva, brzy zanikalo povědomí o speleologické činnosti prvorepublikových speleologů německé národnosti, kteří kdysi měli v oblasti Rudické plošiny a Křtinského údolí silné dominantní postavení (viz. Prixovo vyhnání z jím objevené jeskyně Rudolfky). Do tohoto pohnutého období tedy lze předběžně pracovně datovat vznik anonymního výkopu v místě Ventalory HP-28 na Děravce , na pomezí Rudické a Habrůvecké plošiny. U „kopané sondy“ však každopádně chybí (zjevná) deponie, a proto výkop musel být zcela nepatrných rozměrů. Ventalora HP-28 velmi pravděpodobně detekuje paleoponor dnes již neexistujícího paleotoku, který na povrchu Rudicko - Habrůvecké plošiny vytvořil až překvapivě rozsáhlou síť žlíbků, povrchově odvodňující k Padochovu na západě. Ve staré speleologické literatuře nacházíme zmínku R. Prixe, který očekával přítok do Jedovnického podzemního potoka z oblasti „Děravky“ (PRIX, R., 1962). Podle současných geodetických údajů se Býčí skála nejblíže přibližuje k tomuto podezřelému místu v oblasti Srbského sifonu, kde míjí Ventaloru HP-28 ve vzdálenosti 380 m SZ odtud. Směrem k Srbskému sifonu ovšem paleoponor HP-28 jistě nepokračuje, neboť mu k tomu bude chybět tektonická dispozice. Odvodňovací cesta z paleoponoru HP-28 je nejspíše založena na JZ tektonickém směru Košova žlíbku (horní úsek Wiehlova údolí), který s největší pravděpodobností generálně respektuje k jihozápadu, tzn. vstříc Býčí skále někam mezi Škaredý sifon a Gotickou chodbu. Tudy je to k Býčí skále vzdušnou čarou už 800 m daleko. Prozatím nelze rozhodnout zda HP-28 nemůže dokonce být paleoponorem s vlastním nezávislým odvodňovacím mechanismem pod Habrůveckou plošinou, který se s jeskynní soustavou Býčí skály v podzemí nikdy nesetkal, a prochází tudíž samostatně souběžně s ní do Křtinského údolí, po její JV straně. Tím by se pravděpodobně začala řešit otázka tzv. Problematického vývěru pod jeskyní Kostelík, a též geneze velmi významného tektonického SV zlomu, který ve Křtinském údolí vymodeloval morfologicky podivuhodný monument meandru Zubu času. Tento SV tektonický zlom od Zubu času prochází kolmo napříč osou význačné závrtové řady Tří kotlů, a žlíbkem pod zastřenými mísovitými závrtky HP-14 a HP-13, vyznívá k SV do neznáma, pod vysoký masiv Habrůvecké plošiny. Tímto směrem se ve vzdálenosti 2 km od Křtinského údolí, nachází v lesní trati Chvalkov, Ventalora HP-28, jejíž hloubkový potenciál na hladinu Křtinského potoka činí (je na základě odečtu ze ZM ČR) -157 m. Odpověď na všechny tyto zajisté velmi interesantní otázky nastíní řádný speleologický průzkum Ventalory HP-28 na Děravce. Z těchto všech zajímavých důvodů je „Děravka“ vytipována jako detašované speleologické pracoviště ZO ČSS 6-31 SPPM ve speleologickém kalendáři na rok 2005.
Některé další závrty oblasti Děravky:
Ponor na Chvalkově HP-33
Nepatrná prohlubeninka v korytě žlíbku 11,5 m severně od Ventalory HP-28. O tomto nepatrném „propadání v korytě periodického potůčku“ se zmiňuje BURKHARDT (1959a, s.6,7).
Závrt na Chvalkově HP-27
Ve směru předpokládaného podzemního odtoku periodického potůčku z Ponoru HP-33, se nalézá 23 m J za Ventalorou HP-28 pěkný mísovitý závrt HP-27 o průměru 8,7 m a hloubce 1,8 m, Burkhardtem evidovaný jako Ha 31/3 (BURKHARDT, 1959a, s.6,7). Závrt je nápadný svoji polohou u křižovatky lesních cest v Košově žlíbku, v lesní trati na Kalech.
Závrtky sv. Antoníčka HP 29, HP-30, HP-41, HP-40
Asi 130 m JV od Ventalory HP-28 směrem ke Klostermanově studánce se na dně lesního žlíbku nalézá nenápadná skupinka miniaturních mikrozávrtků, které zde nazývám „Závrtky sv. Antoníčka“. Speleologicky nejzajímavější z nich je typicky nálevkovitý závrtek HP-41 o průměru 2,7 m a hloubce 1,4 m, s příkrými strhlými hlinitými stěnami, sesedajícími do neznámého podzemí. Stejného typu je i nedaleký sympatický dvojzávrtek HP-29 a HP-30. Východní ze závrtků (HP-29) tvoří nálevka o průměru 2,9 m a hloubce 0,7 m. Druhý závrtek (HP-30) se nalézá na ose V-Z jen za půlmetrovým přepažením. Má průměr 2,9 m a hloubku 1,1 m. Za zmínku v závrtové skupince u sv. Antoníčka ještě stojí mikronálevka HP-40. Má průměr 1,4 m a hloubku pouhých 0,4 m, a svým vzhledem i velikostí zcela připomíná „Burkhardtův závrtek“ v lesní trati na Slaniskách (viz. HP-12).
Závrty v Košově žlíbku HP-25, HP-26, HP-42, HP-53
Jiná závrtová skupinka lesní trati Chvalkov, se nachází na dně Košova žlíbku Z od Ventalory HP-28. Speleologicky nejvýznamnější je zde typicky nálevkovitý závrt HP-26 o průměru 8,5 m a hloubce 2 m, jehož dno jeví známky mírného sesedání. Burkhardt závrt evidoval v r. 1959 jako Ha 31/2 a vyzdvihl jeho speleologickou důležitost slovy: „velmi slibný“, ovšem ve vztahu k tehdejším dobovým okolnostem (BURKHARDT, 1959a, s. 6,7). Dosud neevidovaná vsedlinka HP-42 (o průměru 2,3 m x 1,9 m a hloubce 0,7 m) pak zřejmě na dně Košova žlíbku detekuje další paleoponor z nejmladší fáze vývoje. Na akumulační terase na levém břehu Košova žlíbku se ještě nalézají malé závrty HP-53 o průměru 2,5 m, hl. 0,9 m se sedajícím dnem, a HP-25 o průměru 2,7 m a hloubce 0,5 m.
Závrt u kamenné lávky HP-43
Ve vzdálenosti 280 m SZ od Ventalory HP-28 směrem k Býčí skále, se nalézá v lesní trati Nová seč, nálevkovitý závrt o průměru 9,5 m a hloubce 2,8 m. Tento závrt je v literatuře znám jako „Závrt u kamenné lávky“ (HAVEL, 1989, s. 44 a 109) a Burkhardt ho evidoval jako Ha32/2 (BURKHARDT, 1959a, s.6,8). Nálevka závrtu vznikla na akumulační terase na pravém břehu Košova žlíbku, severně od zářezu zaniklého potoka na povrchu náhorní plošiny, tzn. že se dle mého geomorfologického rozčlenění Rudicko-Habrůvecké plošiny nalézá již na jejím „rudickém“ břehu. Košův žlíbek v těchto místech přepažuje historický kamenný můstek lesnické cesty, který stojí 33 m SV od závrtu, a podle něhož byl závrt pojmenován. R. Burkhardt v r. 1959 „Závrt u kamenné lávky“ hodnotil - vzhledem k tehdejším speleologickým okolnostem - jako nadějný a vytipoval ho jako jednoho z adeptů pro případnou speleologickou otvírku při hledání (tehdy) neznámého jeskynního systému na Jedovnickém podzemním potoce, mezi Rudickým propadáním a Býčí skálou. (BURKHARDT, 1959a, s.8,9). Proto byla v závrtu v r. 1965 (HAVEL, 1989, s. 44 a 109) bratry Šeréblovými z Brna krátce kopána průzkumná sonda (BURKHARDT, 1965), která však dosáhla hloubky pouhých 3 m (MRÁZEK 1978, HAVEL, 1989, s. 44 a 109). Závrt HP-43 u kamenné lávky je tedy bývalým (40 let starým), avšak krátkodobým pracovištěm členů ZO ČSS 6-01 z Býčí skály. O rozsahu vykonaných prací nejlépe vypovídá nepatrná haldička z vytěžených sedimentů, deponovaná nad hranou nálevky závrtu. Protože závrt bezprostředně geneticky souvisí se závrtovou skupinou Děravky (tzn. s územím, které nyní komplexně studuje nová ZO ČSS 6-31 SPPM), je ještě uveden i v tomto soupise závrtů Habrůvecké plošiny. Obnovovat zde speleologické pracoviště ZO ČSS 6-31 však nehodlá. Jak dnes víme, Jedovnický podzemní potok pod závrtem ve skutečnosti neteče. Býčí skála míjí Závrt u kamenné lávky v oblasti Škaredého sifonu 300 m SZ odtud. Geneze zkrasovění pod Závrtem u kamenné lávky, jakož i všech ostatních závrtů Děravky proto zůstává: nejasná.
Závrty na Dřínové HP-47, HP-48
HP-48 (Burkhardt: Ha 26/1) - oválný průměr 11,5 x 7,5 m na JV ose, hloubka 1,3 m, připomínající malou těžební jámu. Jezírko deštné vody na dně každopádně dokazuje, že se jedná o lokalitu s hermetickou ucpávkou. Několik metrů JV od závrtu HP-48 se však nachází slibná nálevka závrtu HP-47 (Burkhardt: Ha 26/2) o průměru 3,2 m a hloubce 1 m.
Závrty v Průbě HP-49, HP-51, HP-52, HP-50
HP-49 - pěkný, typicky mísovitý závrt vysoko v levém břehu Košova žlíbku, o průměru 10 m, hloubce 1,1 m, s 24 m dlouhým erozním zářezem přítokového žlíbku. Závrt je zřejmě zataraseným jeskynním komínem s paleoponornou funkcí, a zajímavý je svojí pozicí na JZ dislokaci, jíž v nedalekém Křtinském údolí odpovídá strmý žlíbek se závrty HP-13 a HP-14, což nemusí být nevýznamné. Burkhardt (1959a) tento nápadný závrt znal jako Ha 27/1, a ve své době (1959) to byl pro něj nejbližší nesporný závrt Habrůvecké plošiny v neznámu před přítokovým sifonem Býčí skály (BURKHARDT 1959a, s. 6 a 8). Závrt HP-49 V Průbě byl jedním z šesti závrtů v oblasti Děravky, které se Burkhardtovi nejvíce líbily (viz. HP-43, HP-26, HP-47, HP-48, a též závrt Ha 32/5 v trati Nová seč na nedaleké Rudické plošině) (BURKHARDT, 1959a). Závrt HP-49 je jeden z mnoha ve speleologii prakticky neznámých závrtů Habrůvecké plošiny. Znovuobjevil jsem ho v rámci své vlastní současné rekognoskace dne 18.7.2005, a pohled do Burkhardtovy mapky byl pro mne pouze zpětnou vazbou. Po obou stranách dominantního závrtu HP-49 V Průbě leží dva satelitní závrtky HP-51 o průměru 3 m, a hloubce 0,5 m, a závrtovitá nerovnost HP-52 o průměru 4 m, hl. 0,5 m. Až těsně pod hranou náhorní plošiny jsem objevil krásný nálevkovito - mísovitý závrt HP-50 o průměru 7,5 m a hloubce 1,7 m, který Burkhardt (1959a) kupodivu neznal. Závrt HP-50 tedy muže být považován za můj nový objev na Habrůvecké plošině (obj.24.7.2005).
Speleologický problém Klostermanovy studánky
Ponorný potůček Klostermanovy studánky
SV okraj studijního území Habrůvecké plošiny hydrologicky vymezuje pramen Klostermanovy studánky. Malý ponorný potůček, který ze studánky vyvěrá, se zanořuje do podzemí poměrně mohutným, 130 m dlouhým, až 32 m širokým, a 6 m hlubokým, slepě končícím žlíbkem (SOBOL 1957, PRIX, R., 1962, s.6). Pramen Klostermanovy studánky má jen malou, ale zato trvalou průtoční hodnotu, která nepřesahuje cca 0,5 l.s-1. Ve vzdálenosti 22,3 m od studánky proto stojí v korytě potůčku dřevěno - hlinitá hráz, která kdysi sloužila k umělému zvýšení průtoku na ponorném potůčku, v době konání koloračních (barvících) pokusů.
Recentní ponor Klostermanovy studánky HP-45
Ve vzdálenosti 107,7 m od Klostermanovy studánky, tedy 22,3 m před uzávěrovou stěnou slepého žlíbku, se v hlinitém dně žlíbku nachází ponor recentního potůčku. Ponor je tvořen malou vsedlinkou v hlíně o průměru 1,4 m a hloubce 0,5 m. Dva metry vlevo od současného jícnu, se při úpatí svahu žlíbku, nachází (přímo pod měřičským bodem HP-45) druhá propadlinka.
Slepý žlíbek Klostermanovy studánky HP-44
Ponorný žlíbek Klostermanovy studánky končí ve vzdálenosti 130 m asi 6 m vysokou, slepě uzavřenou příkrou hlinitou stěnou. Slepé zakončení ponorného žlíbku Klostermanovy studánky lze považovat za mísovitý závrt o průměru 32,5 m a hloubce 6 m, který vznikl v místě (paleo)ponoru. K tomuto místu (HP-44) se vztahuje zpráva o existenci ventalory, kterou zde v zimě 1958/1959 objevili R. Burkhardt a J.Jiroušek, a jejíž přítomnost bezprostředně iniciovala zahájení průzkumných prací v sousedním závrtu HP-22 (BURKHARDT, 1959b).
Závrt u Klostermanovy studánky HP-22
Ve směru prodloužené osy slepého žlíbku, se asi 10 m za jeho uzávěrovou stěnou (po níž prochází lesní silnice) nalézá velký nálevkovitý závrt HP-22 o průměru 22 m, jemuž kdysi Rudolf Burkhardt věřil. Závrt u Klostermanovy studánky je v literatuře zmiňován již v r. 1902 M. Křížem a F. Koudelkou. V 30. až 60. letech 20. století poutal závrt HP-22 pozornost speleologů, kteří odtud hledali cestu pod Rudickou plošinu do neznámého jeskynního systému na Jedovnickém podzemním potoce. Od 30. let zde pracovali bratří Rezové, dr. Sobol se studenty, J.Urbánek, R. Burkhardt, O. Zedníček, a členové habrůvecké skupiny: A.Buchta, E.Jašek a A.Hloušek, avšak vždy jen po krátký čas a bez potřebné vytrvalosti (BURKHARDT, R. 1959b). Obrat nastal v zimě 1958/59, kdy při prohlídce závrtů v širším terénu mezi tehdejšími konci Rudického propadání a Býčí skály, R. Burkhardt a J.Jiroušek, objevili při úpatí 6 m vysoké uzávěrové stěny slepého žlíbku pod Klostermanovou studánkou „mastný flek“ ventalory. V červnu 1959 proto zahájili (R. Burkhardt, M.Ptáček, R.Russ, A.Hloušek, E.Jašek, B.Zouhar, J. Urbánek, J Hloušek, J.Malík a další) otvírku závrtu HP-22, neboť předpokládali, že odtokovou cestou ve směru ponorného potůčku Klostermanovy studánky proniknou do (tehdy) neznámého úseku jeskynního systému Jedovnického potoka, mezi Rudickým propadáním a Býčí skálou (BURKHARDT, R. 1959b). Dne 15.VII.1959 R.Burkhardt a kol. provedli na ponorném potůčku Klostermanovy studánky barvící pokus pomocí 100 gr fluorescejnu při němž se obarvená voda objevila již asi za 15 hodin v Přítokovém sifonu v Býčí skále (BURKHARDT, R. 1959b). Průzkumem dna závrtu byla odkryta horizontální jeskyňka, která je dle Burkhardtova posudku geneticky starší úrovní soustavy propadající ho se potůčku (BURKHARDT, R. 1959b). Nejdůležitějším momentem byl nález tektonického zlomu o směru 550 a jihovýchodního úklonu asi 50 - 600, jimž se v roce 1959 podařilo dosáhnout hloubky asi 19 m pod terén, tj. pod kótu 522,9 m na lesní silničce mezi závrtem a slepým žlíbkem (BURKHARDT, R. 1959b). Speleologický průzkum závrtu HP-22 (BURKHARDT - PTÁČEK, 1962) probíhal až do r. 1963, kdy však předčasně skončil z důvodu nedostatku pracovníků (BURKHARDT 1965). Na speleologický průzkum závrtu HP-22 bylo nověji navázáno v letech 1980 a 1988, ale bez významnějšího úspěchu, takže přes značný hlubinný potenciál zde bylo nakonec dosaženo pouhých -22 m (HAVEL, H. 1989). Závrt u Klostermanovy studánky je jedním z největších závrtů na Rudicko -Habrůvecké plošině, který je svými dimenzemi blíží srovnání se Třemi Kotly ve Křtinském údolí. Jistě proto nezůstane trvale nepovšimnut jeskyňáři z Habrůvecké plošiny. Pod závrtem lze očekávat další neznámé hluboké, těsné puklinovité propasti. Lokalita je sice koloračně navázána na Obří dóm v Rudickém propadání, ale výrazná závrtová linie JZ směru naznačuje spíše původní (paleo)odtok pod levý břeh Košova žlíbku, tedy pod Habrůveckouplošinu. Současná recentní odtoková cesta ponorného potůčku Klostermanovy studánky, která se zcela nepředvídatelně chytla SZ zlomu do Obřího dómu Rudického propadání, bude jen stěží průlezná. V JZ směru původního odtoku pod Habrůveckou plošinu si však dokáži představit chodbu průstupnějších rozměrů. Závrt HP-22 (a přilehlá jihozápadní závrtová linie) proto bude v budoucnu pravděpodobně více zajímat jeskyňáře z Habrůvecké plošiny, než jejich kolegy z Rudice. V přítomné chvíli (r.2005) je toto staré opuštěné speleologické pracoviště zpustlé, a dno závrtu je zavalené. Mám zájem provést v r. 2005 studijní prohlídku podzemních prostor pod závrtem HP-22, spojenou s pořízením kvalitní mapové a fotografické dokumentace. Speleologické pracoviště zde však ZO ČSS 6-31 (v horizontu několika nejbližších let) neplánujeme otevírat, neboť vidím vyšší a zajímavější speleologické perspektivy při otvírce 600 m vzdálené Ventalory na Děravce (viz. HP.28), eventuálně i v otvírce některého ze závrtů Jihozápadní linie od Klostermanovy studánky pod Habrůveckou plošinu.
Jihozápadní závrtová linie HP-21, HP-16, HP-19, HP-9, HP-7, HP-46…
Jihozápadní závrtová linie pokračuje za závrtem HP-22, ke křižovatce lesních cest Křtiny - Rudice, kde se nachází zastřený mísovitý závrt HP-21 (průměr 7,5 m a hloubka 0,8 m). Někde v těchto místech zřejmě dochází k bifurkaci chodeb, z níž recentní podzemní potůček Klostermanovy studánky odtéká podél SZ tektonického zlomu do Obřího dómu Rudického propadání. Jako nový názor zde vyslovuji svoji teorii o existenci vývojově starší paleoodtokové cesty výrazně jihozápadního směru, která Klostermanovu studánku původně zřejmě odvodňovala pod Habrůveckou plošinu. Tato JZ závrtová linie pokračuje od závrtu HP-21, pod nedaleký krásný dvojzávrt HP-16 a HP-19. Tento dvojzávrt je založený na JZ ose 2300, což je zcela v souladu s geomorfologií území. Mísovitý závrt HP-16 má průměr 7 m a hloubku 1 m, zatímco sousední HP-19 je typicky nálevkovitý, má průměr 9 m a hloubku 2 m, a jistě by byl dobrý ke kopání. Asi o 100 m dál JZ směrem se nachází další velký nálevkovitý závrt HP-9 o průměru 16 m a hloubce 2,8 m, který by též byl vhodný ke speleologickému zkoumání. Zde jsme již 250 m vzdáleni od závrtu HP-22, směrem pod Habrůveckou plošinu a neodvratně se vzdalujeme Rudickému propadání. V okolí závrtu se nachází celá řada dalších (zatím neevidovaných) depresí, ale není vyloučeno, že některé z nich mohou být zaniklé doly. Jihozápadní závrtovou linii jsem sledoval přes další typický závrtek HP-7 až k typické závrtovité sníženině HP-46 o průměru 6,5 m a hloubce 0,7 m, kde jsem ve vzdálenosti 450 m od ponoru Klostermanovy studánky svoji rekognoskaci terénu prozatím dne 12.7.2005 z časových důvodů ukončil. Již teď však považuji prakticky za jisté, že původní odtok z (paleo)ponoru Klostermanovy studánky se původně dál JZ směrem pod Habrůveckou plošinu. Tento geologicky starší jihozápadní odtok mne bude samozřejmě velmi zajímat…
Závěr
Stěží se dnes najde speleolog, který by mohl na téma speleologické problematiky Habrůvecké plošiny, zasvěceně hovořit. Problematika Habrůvecké plošiny je v povědomí současné generace jeskyňářů ve svém jádru neznámá. Toto vákuum nyní částečně odstraňuje tento můj literární příspěvek. Poznatky, které jsem do něj soustředil, jsou výsledkem prvních 4 měsíců (duben - srpen 2005) mého speleopoustevničení v terénu Habrůvecké plošiny, a jistě již teď přinášejí řadu zajímavých, a cenných poznatků k zamyšlení nad zkrasověním této zapomenuté části Moravského krasu, kterou zde přiléhavě básnicky nazývám Ztracenou zemí. Speleologická problematika Habrůvecké plošiny byla až dosud zcela zacloněna slávou Křtinského údolí. V blízkosti takových center jeskynního výzkumu jako je: Býčí skála, Výpustek, Jestřábka, či Rudické propadání, byla až dosud Habrůvecká plošina pouhou druhořadou periferijní popelkou, o jejíž speleologický průzkum nikdo nestál. Nyní na počátku 21. století však žijí speleologové realitou, že většina hlavních (primárních) speleologických problémů Moravského krasu je ve své podstatě již vyřešena, od ponoru k vývěru. V našem případě se ve střední části Moravského krasu jedná zejména o jeskynní systém Rudické propadání - Býčí skála, který již je prostoupen po podzemním řečišti Jedovnického potoka, v celé své délce. Tradiční speleologické magnety, které až dosud na sebe poutaly pozornost starých krasových badatelů, proto již ztrácejí na své přitažlivé síle, a dnešní potomci krasových dědů se proto musí porozhlédnout po svém okolí po problematikách spíše sekundárního významu, které dosud unikaly pozornosti. Tyto „sekundární“ problematiky se však za současné situace na počátku 21. století, stávají problematikami p r i m á r n í m i, a pro dnešní novou nastupující generaci jeskyňářů jsou vskutku prubířskými kameny nárožními. Tak byla např. teprve nedávno „objevena“ speleologická problematika plošiny Skalka nad Ochozí, či Mokrské plošiny. Rovněž problematika Křtinského údolí, mezi Vokounkou a Třemi Kotly, byla po desetiletí v důsledku vojenské „ochrany“ zdejšího Výpustku, více méně zakonzervována. Armáda však již z Údolí odtáhla, a proto jistě nastává čas začít tuto problematiku znovu aktivně řešit, tak jako to bývalo běžné, kdysi za časů Burkhardtových. Samotná Habrůvecká plošina pak byla pro současnou speleologii objevena teprve v r. 1993 M.Šenkyříkem, který si jako první badatel jasně uvědomil její skryté speleologické rezervy, a objevem Habrůveckého ponoru dokázal přítomnost dosud netušené jeskynní soustavy mezi Habrůvkou a Křtinským údolím, o délce více než 2 km, (ŠENKYŘÍK 2004). Též v tomto Projektu speleologického průzkumu, dokumentace a ochrany krasové krajiny Habrůvecké plošiny jsem přinesl další závažné indicie o zkrasovění i dalších částí Habrůvecké plošiny, z nichž nejzajímavější spatřuji v oblasti „Děravky“. Jsem si proto zcela jist, že čas Habrůvecké plošiny terve příjde. Na Habrůvecké plošině se totiž nacházejí neprozkoumané závrty s potenciálem těch nejhlubších českých propastí, jejichž hloubkový potenciál činí 120 až 220 m! Rovněž horizontální vzdálenosti mezi zdejšími ponory a vývěry ve Křtinském údolí, jsou poměrně značné. Habrůvecké ponory a paleoponory jsou sice jen malých vtokových kapacit, a proto jistě nevyerodovaly žádné velkolepé tunely býčskoskalských dimenzí, nicméně neznámé odvodňovací mechanismy habrůveckých podzemních vod přesto dosahují velkých vzdáleností. Je proto až k nevíře, že o speleologický průzkum tak mimořádně zajímavého krasového terénu dodnes nikdo nejevil aktivní zájem. Habrůvecká plošina proto stále je speleologicky panenským územím, „územím nikoho“, na němž se dosud jediné speleologické pokusy odehrály před půlstolety. Za jediného historického speleologa, který ve speleologickém revíru Habrůvecké plošiny v minulosti bádal, lze dnes považovat pana Arnošta Hlouška z Habrůvky. Pan Arnošt Hloušek je upřímně rád, že ZO ČSS 6-31 Speleologický průzkum poustevník Marek na Habrůveckou plošinu přichází, a že zde bude bádat, a „že se zde bude něco dít“ (HLOUŠEK, Arnošt, osobní sdělení, 2005). Z těchto všech důvodů ZO ČSS 6-31 Speleologický průzkum poustevník Marek definitivně přijala HABRŮVECKOU PLOŠINU - v celém jejím geomorfologickém rozsahu, za své speleologické Studijní území v Moravském krasu. ZO ČSS 6-31 SPPM zajistí v celém tomto prostoru kompletní jednotnou evidenci a dokumentaci všech krasových fenoménů, i jejich řádný speleologický průzkum, včetně ochrany. Habrůveckou plošinu bude ZO ČSS 6-31 SPPM studovat komplexně v širších geologických, montánních, archeologických, historických, sakrálních a kultůrních souvislostech. Habrůvecká plošina navíc v tomto svém přirozeném rozsahu velmi dobře vystihuje i mou duši poustevníka, a proto je pro poustevnický speleoklub mimořádně vhodným působivým terénem. Poustevník potřebuje mít okolo sebe rozlehlé lesní prostory, nebo rovnou opuštěné hory... tehdy je jeho duch nejvíce inspirovaný, od všeho oproštěný, a s Bohem sjednocený. A tyto pocity vayragje na Habrůvecké plošině v mém srdci rozhodně rezonují… v něčem mi toto místo připomíná pustou Muráňskou planinu. S příchodem poustevníka jistě též dochází k obnově duchovní dimenze kraje. Zbudování pomníčku mému zdejšímu předchůdci, habrůveckému poustevníčkovi Vincentu Doleželovi (1862-1936), k němuž došlo dne 7.7.2005 v jeskyní Kostelík ve Křtinském údolí, je jen úplný symbolický počátek veškerého mého působení ve starobylém kraji Vallis Baptismi, alias Kyriteinensis, o jehož histotorii a sacrum se již velmi dlouhou dobu zajímám (ŠENKYŘÍK, M., 1991). Na svá místa budou postupně vraceny svaté lesní obrázky, zase budou čištěny lesní studánky, a opravovány historické lesní chodníčky. Dokonce mi již bylo zjeveno i místo, na němž bude jednou stát habrůvecká kaple… Poustevník samozřejmě automaticky přijímá pod svůj ekologický patronát celý les, v němž žije. Vynášet z něj odpadky po turistech, je pro něj samozřejmostí. Ukazuje se tedy, že pokud Správa CHKO potřebuje uchránit a dokumentovat nějaké lesní území, tak nejlepší bude, když do něj rovnou vysadí poustevníka. To je ta nejlepší záruka ekologické ochrany i strážní služby přírody. Na na každé krasové pláni by proto jednou měl žít poustevník, který převezme patronát nad jemu Bohem svěřenou částí Moravského krasu. Tou moji je Habrůvecká plošina a Křtinské údolí.
Literatura:
ANTONÍNOVÁ, Marta, 2004: Arnošt Hloušek propadl kouzlu podzemí. Rovnost, Zítřek Blanenska, 2004.
BURKHARDT, Rudolf, 1948: „Atentát“ na křtinský problém. Československý kras, roč. I, č. 1-2, s. 37-38.
BURKHARDT, Rudolf, 1953: Hydrografie Jedovnického potoka v Moravském krasu, roč. VI, 41-58, 81-85
BURKHARDT, Rudolf, 1959a: Rudická plošina - nové východiště objevů jeskyní Jedovnického potoka. Vlastivědné zprávy z Adamova a okolí, roč.III, č.1/1959, s. 6-9.
BURKHARDT, Rudolf, 1959b: Je u Habrůvky nejhlubší propast ČSR? Vlastivědné zprávy z Adamova a okolí. III., č.4, str. 10-11. Adamov.
BURKHARDT, Rudolf, 1960: Feitlova teorie a dnešní obraz neznámého krasového podzemí. Vlastivědné zprávy z Adamova a okolí, roč. IV., č.2, str. 6-11. Adamov.
BURKHARDT, Rudolf - PTÁČEK, M., 1962: Pracoviště u Klostermanovy studánky na Rudické plošině. Kras v Československu, 1-2, s. 7-8. Brno.
BURKHARDT, Rudolf - ZEDNÍČEK, Otakar, 1950: Hydrografické poznámky k problému Křtinského potoka v Mor. Krasu. Československý kras, roč. III, s. 226-236.
BURKHARDT, Rudolf - ZEDNÍČEK, Otakar, 1951-1955: Údolí Křtinského potoka v Moravském krasu a jeho jeskyně. Československý kras, roč. IV-VII, zvláštní příloha. s. 1-115, Brno.
BURKHADRT, Rudolf, 1965: Deset let „Údolí křtinského potoka“. Vlastivědné zprávy z Adamova a okolí. Roč. IX, zvláštní číslo, listopad 1965. Adamov.
Drp. (PRIX, Rudolf) 1967: Nejnižší bod ponorné oblasti křtinské. Vlastivědné zprávy z Adamova a okolí, roč. X, 1966, č. 1, s. 14-15.
HAVEL, Hugo 1989: Přehled průzkumných prací a jejich výsledků v historii Moravského krasu. Knihovna České speleologické společnosti, svazek 14, s. 1-132.
KOLEKTIV, 1971: Habrůvka. Historie. Vydala rada MNV v Habrůvce za spolupráce Historicko - vlastivědného kroužku ZK ROH Adamovských strojíren n.p. Adamov. s.1-56. Habrůvka.
KOŠŤÁL, Pavel, 2001:Poustevnictví na Blanensku. Sborník muzea Blansko 2001, s. 19-30.
MRÁZEK, Josef, 1979: Vydá závrt tajemství? Směr č. 1, s. 4, 11.1.1979. Adamov.
MUSIL, Rudolf a kolektiv, 1993: Moravský kras. Labyrinty poznání. GeoProgram Adamov.
PRIX, R.P. 1911: Entdeckung eines Schachtes bei Kiritein in mähr. Karst. - Mitteilungen für Höhlenkunde Brünn. IV. Jahr. Heft 3, sept. 1911.
PRIX, R.P.1913: Vom mähr. Karst. Ein Beitrag zum Problem zwischen dem Jedovnitzer Kathavothron u.d. Josefstaler Vaucl uz guelle. Der Naturfreund, 1913 - Heft 8 - Seite 220.
PRIX, Rudolf, 1948: Reaktivování ponoru před Rudolfovou jeskyní v údolí Křtinského potoka. Československý kras, roč. I, č.3, s. 72-73. PRIX, Rudolf, 1962: Ze záhadné křtinské hydrografické oblasti. Vlastivědné zprávy z Adamova a okolí. roč. VI., 1962, č.1, str. 5-7. Adamov.
PRIX, Rudolf - BURKHARDT, Rudolf, 1949: Závrty a problém Jedovnického potoka. Československý kras, roč.II, 1949, s. 284-286. SOBOL, Antonín, 1957: Jeskyně Býčí skála u Adamova. Vlastivědné zprávy z Adamova a okolí. I., č.4, str. 1-2. Adamov. ŠENKYŘÍK, Marek, 1991: Historie chrámu Panny Marie ve Křtinách. s.1-34.
ŠENKYŘÍK, P., Marek., 2004: Kolorační experiment a speleologické perspektivy Habrůveckého ponoru ve střední části Moravského krasu. Speleofórum 2004, roč. 23, s. 23-26. Praha.
ŠENKYŘÍK, P. Marek, 2005a: Jeskyně Ř-27 Tulácká Poustevna v Hádeckém údolí. Obnovení tradice poustevnictví v Moravském krasu. Acta Speleohistorica 3/2005, též in: Speleo 42/2005, s.44-45.
ŠENKYŘÍK, P. Marek 2005b: Plošina Skalka - základní studie o neznámém speleologickém problému jižní části Moravského krasu. Acta Speleohistorica 4/2005, s. 1-70. Brno.
ŠTIPL, Rudolf, 1970: Palači. Vlastivědné zprávy z Adamova a okolí, roč. XIV, březen 1970, č. 1, s. 9.10.
VIGSIUS, Martin, Alexander, 1663: Vallis Baptismi, alias Kyriteinensis. Olomouc, 1663.
VÝBOR SK, 1951: Výroční zpráva Speleologického klubu Brno za rok 1950. Českoslovenký kras, roč. IV., č. 3-4, s. 83-95. Brno.
VÝBOR SK, 1952: Výroční zpráva Speleologického klubu Brno za rok 1951. Českoslovenký kras, roč. V, 1952, č. 1-2
Problém zřejmě spočívá v jediném
- v nalezení toho pravého závrtu…
R.Burkhardt, 1959
